To je naprostý omyl a stejná manipulace s fakty. Po „anšlusu“ Rakouska začala euforie z připojení k Říši v řadách sudetských Němců prudce narůstat.
V květnu 1938 jich v rámci této budoucnosti volilo v dílčích komunálních volbách SDP více než 80%. Sudetští Němci krizi cíleně připravovali, aktivně se na ní podíleli, dobrovolně se stali záminkou pro nejhroznější válku lidských dějin a vítězství na podzim 1938 (a na jaře 1939) si velmi užívali.
Oni první sáhli ke zbrani, oni první prolili krev, oni první aktivně vyháněli německé obyvatelstvo z pohraničí často za velmi brutálního násilí. Oni první udávali gestapu a SD své krajany – antifašisty z řad německé sociální demokracie, komunistů, křesťanských sociálů či agrárníků.
Ukřižovali Československo. Svým řáděním vyvolali nenávist téměř celého světa. Trest v roce 1945 v podobě vysídlení musel přijít. Přiznejme, že to byl trest tvrdý, možná místy i nepřiměřený, ale platí tu ono pravidlo ze Starého zákona „oko za oko, zub za zub“.
Nebo je to jinak?
