Otava, krásná řeka

Řeka Otava vzniká soutokem Křemelné a Vydry u Čeňkovy pily. To je ta „pravá“ Šumava. Je tam krásně a v místě soutoku řek se člověk cítí jako v jiném světě. Voda má typické nahnědlé až zlatavé zabarvení. Je to bezesporu jedna z našich nejkrásnějších řek, pro mě s Vydrou ta nejkrásnější.

Divokým řečištěm se valí Otava přes obří hrnce, typicky vymodelované obří balvany. Od Antýglu k Čeňkově pile sleduje romantické údolí pěkná naučná stezka, dlouhá něco přes šest kilometrů.

Na Čeňkově pile se, v téměř původním stavu, dochovala hydroelektrárna z roku 1912 i další zajímavosti – dnes je tam stálá expozice přístupná všem.

Někdo se rád kochá přírodou, někdo se rád projede po vodě. Pak musí dávat pozor, protože řeka je tu mnohdy zrádná a nezřídka ukáže, kdo je tu pánem. Nicméně to stojí za to. Jiní mohou vstoupit do hloubi lesa, nasát vůně a dobýt energii.

Šumava nabízí bezpočet možností sportovního vyžití. V poslední době je velmi oblíbené outdoorové centrum, které je vybudované na břehu Otavy u hotelu Fuferna. Jeho součástí je lanový park pro dospělé i děti, prolézačky, lanovka 9 m nad zemí, tarzaní skok ze 14 metrů přes řeku, 8 m vysoká lezecká stěna, kutálení v průhledné bublině svahem dolů, je možné domluvit si rafting, let balonem, potápění, let kluzákem, tandemový seskok, let letadlem či vrtulníkem a snad nejúžasnějším zážitkem je pětikilometrový sjezd z vrcholu Svatoboru s převýšením 370 metrů na masivních terénních koloběžkách. Je opravdu co zažít.

Někdo vyznává adrenalin a někdo zase více klidu. No říká se, každému jeho nebe. Tak ať si každý vybere sám. Já už mám vybráno dávno a nic se na tom nezmění.

Writing a novel (or learning) is like driving at night in the fog. You can see only as far as your headlights, but you can make the whole trip that way. 
Psaní románu (nebo učení) je jako jízda v noci v mlze. Můžete vidět jen do dálky vašich světlometů. Ale můžete udělat celou cestu tímto způsobem. 
E.L. Doctorow
 
Jiné citáty
Anglické knihy, nejlepší metoda, jak zvládnout světový jazyk
Jak mít na knihy

OPAKOVANĚ JSEM SE PŘESVĚDČILA, ŽE KDYŽ ŽIVOTU ŘEKNU KLIDNĚ A PEVNĚ (ALE OPRAVDU PEVNĚ!): „VĚŘÍM TI, DĚLEJ, CO JE TŘEBA,“ ŽIVOT NĚJAKÝM TAJEMNÝM ZPŮSOBEM ODPOVÍ NA MOU POTŘEBU. OLGA ILJINOVÁ

Sirky a Sušice, spojení, které zná každý

Základ slavné sirkařské tradici položil truhlářský tovaryš Vojtěch Scheinost, který se na vandru zastavil u lékárníka Römera. Odvedl si odtud pomocnici paní lékárníkové Marii a kromě krásné Marie a jeho budoucí ženy, dobrý nápad.

Pan lékárník totiž vyráběl fosforové zápalky. Scheinost s Marií pak v rodné Sušici zahájili vlastní výrobu sirek, na kterou také dostali v roce 1839 ofociální požehnání od městských radní. Tak začala výroba, původně na náměstí ve starém vyhořelém domě.

Sirky prodávali s úspěchem na trhu doma i v okolí, výrobu rozšiřovali a časem přijali zaměstnance. Později začíná spolupracovat s místním obchodníkem a kupuje dům na okraji Sušice. A nic už nestojí v cestě, aby sirky nepronikly do světa.

Sušickým sirkám nestojí nic v cestě. Výrobou neotřásla ani tak krize v roce 1932, jako druhá světová válka, ale po ní se továrny zase otevírají a modernizují, zažívají velký rozmach v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Pak výroba sirek upadala. Sirky začaly nahrazovat zapalovače.
bohužel tak byla, v roce 2008, definitivně výroba ukončena, no a tak na někdejší slávu známých sirek zbyla jen vzpomínka, kterou bohatě dokládá Muzeum Šumavy, jež může návštěvník Sušice navštívit.  A udělá dobře, Muzeum je opravdu krásné, mapuje také bohatou historii sklářství na Šumavě.

Muzeum sídlí ve Voprchovském domě přímo na náměstí, dům je to krásný, stejně jako mnoho jiných v Sušici. Je zde opravdu co obdivovat. A pokud si občan Sušice nebo turista potřebuje na chvíli odpočinout, pak se může zastavit u kašny na náměstí, posedět na lavičce a kochat se pohledem na krásnou vzrostlou lípu. Přitom může vzpomenout na spěchajícího, který právě v těch místech spadl z koně a v Sušici nějakou dobu strašil.

Dnes už nestraší, o to se postarají jiní. Všudypřítomní vietnamští obchodníci se svými gumovými botami, nefunkčními hračkami ani ne na jedno použití, s barevným umělým oblečením ala kolotoče a ještě umělejším nádobím, které se samo rozpouští. Je toxičtější, než kdyby člověk rozžvýkal krabičku známých sirek.

No nic, nebudu si stěžovat, doba je taková. Ač jsem vyrůstala v totalitní době, za mnohé jsem vděčná, za mnohé děkuji. Za kvalitnější a levnější potraviny, za funkční a velmi pěkné hračky, poctivou zmrzlinu, pěkně vypracované knížky, které mi tatínek s velkou láskou kupoval s nadějí, že k nim získám stejně pěkný vztah, jako má on celý život. Lásku ke knihám jsem získala nějak přirozeně, nikdo mě ke čtení nutit nemusel. No žádná lákadla v podobě počítačů, televizí a já nevím, čeho všeho ještě, nebyla, ale nijak mi to neuškodilo. Nepřipadám si nijak zaostalá, ba řekla bych spíše naopak.

Když pozoruji dnešní mladé lidi, sice umí bezvadně ovládat mobilní telefon, ale jinak z nich lítají sprostá slova, jako z kulometu, neumějí stát, pořádně chodit, neumějí mluvit, vyjadřovat se, chovat se, co vlastně umí? 


Mám ráda řeku
Boží mlýny

KRÁSNÉ JE VLASTNĚ VŠECHNO, NA CO SE DÍVÁME S LÁSKOU.  CHRISTIAN MORGENSTERN


VÍCE CITÁTŮ NA DIETY-RECEPTY
 

Svatobor

Může to být jméno českého knížete, mužské křestní jméno, Františkem Palackým založený spolek na podporu českých spisovatelů, také bývalá obec nebo…

Vrchol Šumavského podhůří poblíž Sušice ve výšce 845 m a stejnojmenná rozhledna. Původně staré sídliště pohanských předků a místo náboženských obřadů.

Kdo chce mít dobrý rozhled do kraje, musí vystoupat někam výš. Třeba na rozhlednu.

Svatobor výšce necelých 30 metrů poskytne úžasný pohled do okolní krajiny, vše jako na dlani. Vypíná se vysoko nad Sušicí, je její dominantou. Rozhledna je opředena pověstí o hodné Odolence.

Kdo se chce pokochat klidnou krajinou v povodí Otavy, kdo chce potěšit svoje smysly a protáhnout tělo, ten ať neváhá a pokud ještě vyjde 182 schodů na vrch rozhledny, nebude litovat.

Z rozhledny se lze kochat naší krajinou a krajinou sousedů. Zalesněné vrcholy Velkého Javoru na německém území, Hrad Kašperk, dohlédneme také na Přimdu nebo hrad Radyně u Plzně.

Dnešní rozhledna není původní, ta první zde stála již na konci 19. století, ale pod náporem turistů, kteří si ji velmi oblíbili, se začala naklánět až o 170 cm, a tak byla zbořena a vystavěna v roce 1934 nová. K ní přibyla o dva roky později chata, která dnes nabízí ubytování i občerstvení.

Svatobor mám moc ráda. Když jsme jezdívali ze Sušice nebo do Sušice, jako malá jsem z auta Svatobor pozorovala. Protože se cestou k Sušici hodně stáčí cesta, máte pocit, že rozhledna je pořád s vámi, jedete a rozhledna je tu pořád. Měla jsem moc ráda ten pohled.

Ke Svatoboru mě bral tatínek sáňkovat, byly to vzácné chvíle, a proto na ně moc ráda vzpomínám. Vzpomínám na všechno. Chvíle u řeky Otavy, hledání zbytků, vodou omletého skla, protože sklářství má u nás velkou tradici, hrátky u řeky Vydry a nekonečně hluboké a voňavé okolní lesy.

Čím déle jsem pryč, čím dál jsem, tím více vzpomínám. Osud tomu chtěl, abych žila po dlouhou dobu daleko od rodného města, rodného kraje. Tím více se těším, až se tam vrátím, těším se.
 
Člověk na cestě
Úcta k životu

NEPLAKAT, NEZLOBIT SE, NÝBRŽ POCHOPIT. 

BARUCH SPINOZA