Vrchol Šumavského podhůří poblíž Sušice ve výšce 845 m a stejnojmenná rozhledna. Původně staré sídliště pohanských předků a místo náboženských obřadů.
Kdo chce mít dobrý rozhled do kraje, musí vystoupat někam výš. Třeba na rozhlednu.
Svatobor výšce necelých 30 metrů poskytne úžasný pohled do okolní krajiny, vše jako na dlani. Vypíná se vysoko nad Sušicí, je její dominantou. Rozhledna je opředena pověstí o hodné Odolence.
Kdo se chce pokochat klidnou krajinou v povodí Otavy, kdo chce potěšit svoje smysly a protáhnout tělo, ten ať neváhá a pokud ještě vyjde 182 schodů na vrch rozhledny, nebude litovat.
Z rozhledny se lze kochat naší krajinou a krajinou sousedů. Zalesněné vrcholy Velkého Javoru na německém území, Hrad Kašperk, dohlédneme také na Přimdu nebo hrad Radyně u Plzně.
Dnešní rozhledna není původní, ta první zde stála již na konci 19. století, ale pod náporem turistů, kteří si ji velmi oblíbili, se začala naklánět až o 170 cm, a tak byla zbořena a vystavěna v roce 1934 nová. K ní přibyla o dva roky později chata, která dnes nabízí ubytování i občerstvení.
Svatobor mám moc ráda. Když jsme jezdívali ze Sušice nebo do Sušice, jako malá jsem z auta Svatobor pozorovala. Protože se cestou k Sušici hodně stáčí cesta, máte pocit, že rozhledna je pořád s vámi, jedete a rozhledna je tu pořád. Měla jsem moc ráda ten pohled.
Ke Svatoboru mě bral tatínek sáňkovat, byly to vzácné chvíle, a proto na ně moc ráda vzpomínám. Vzpomínám na všechno. Chvíle u řeky Otavy, hledání zbytků, vodou omletého skla, protože sklářství má u nás velkou tradici, hrátky u řeky Vydry a nekonečně hluboké a voňavé okolní lesy.
Čím déle jsem pryč, čím dál jsem, tím více vzpomínám. Osud tomu chtěl, abych žila po dlouhou dobu daleko od rodného města, rodného kraje. Tím více se těším, až se tam vrátím, těším se.
Člověk na cestě
Úcta k životu
